Episode Transcript
[00:00:07] Speaker A: Hello there, fellow humans. Thanks for tuning in today. I'm Jaska Jost and this is interview with you today. Not yet with you today with Monika Guillemin Weiglová.
Monika is a psychotherapist certified in the Gabor Maté's compassionate inquiry approach and practicing a holistic way of trauma healing. She comes to talk about the relationships from the professional point of view and explains how important is the connection of the body, spirit and mind and how to achieve it, at least at times. Also about what your parents did to you and how it is not their fault and much more. So, let's go.
Hello and welcome to my podcast. Today I have a very precious guest. Her name is Monika Guillemin Weiglová. I have known her for quite a bit. She is my teacher in a way, and we spend kind of a lot of time together in women's circles and other things. We will get back to it later. Monika is a therapist, so today we will have opinion and point of view of a specialist on relationships. So welcome, Monika. Thank you very much for coming.
[00:01:46] Speaker B: Hello and thank you for welcoming me and introducing me as well and inviting me.
[00:01:55] Speaker A: My pleasure. I would like to start to introduce you a little bit because I find it fascinating, your professional journey, because you started originally as a jungian therapist, right?
[00:02:09] Speaker B: I started a psychologist, like studying psychology university. And after I did five years of katathym imaginative psychotherapy, which is like, based on jungian psychology.
[00:02:21] Speaker A: But I know that you also keep educating yourself, keep growing, keep expanding. Also what I find, like, not really a traditional psychotherapy, because I know you do yoga, you kind of. I really love it how you. How you put together all different things. And for me, as a client, I really love it that it's not just, oh, I read a book about chakras, so I know everything. But I know that you are educated, you are a really proven therapist, but at the same time, you also include chakras and stuff like this. And I know that you are a big fan and follower and also you are certified in the approach of Gabor mate.
[00:03:12] Speaker B: I am.
[00:03:13] Speaker A: You are. Can you tell us, can you tell us a little bit about it? About, you know, the approach as such? How is it different to the, to what you actually studied at the university and how is it different to the standard therapy?
[00:03:34] Speaker B: Well, like, I'm thinking what is interesting for your audience and what is important to say, but I'm including, like, kundalini yoga. So when you mentioned chakras, like, it's coming from Kundalini yoga, and this is something what is close to my heart, what is close to my spiritual growth, let's say. Like it's somehow I need, I feel the need include body, mind and spirit, like it's a unity, like how we're growing and how we were born as well. And so I'm including all this, like physiological polyvagal theory, nervous system theory, like and yoga, which is including all these aspects according me, and leading us to the truth. So I feel like it's connected. And I always felt the call to the truth as I believe all of us are looking for like the truthful self and our essence.
So it started with psychology, it continued with the psychotherapy, art therapy and imaginations. And as well, I did a little bit of astrology connection like with psychotherapy during my studies of psychology.
And later on it was developing through the expressive art, like movement dance therapy. I did different dance dances and I was called into following body because I believe body is bringing the truth. Body is the unconscious manifested in our life. And so many of the psychotherapists and us as psychologists are loading head and working with the mind and following concepts, patterns.
And I feel like what is crucial is getting back to the roots, getting back to our body.
[00:05:47] Speaker A: It's true that in fact, now in retrospective, I think you were the first person who actually injected in my head the idea that I should connect with my body, like, because, you know, I think the best that many people, and maybe we could say everybody, at least in the western society, is completely disconnected from their bodies that we kind of detach. And it's a shame. And so thanks to you, I can now connect better with my body and work on it. And so this is also a big part of the approach of Gabor mate, right?
[00:06:32] Speaker B: Because the disconnection is the survival, like how we survived in our childhood. And the disconnection from our body was somehow important for us because through our adaptations and coping mechanisms, like we survived the disconnect from our origin, like attachment person who wasn't available to be there, fully attuned to us, fully attuned to our emotions and following our body sensations, our inner wisdom. And that's why we had to disconnect from it, because somebody started telling us what we should do, how we should be, and we felt like we're not acceptable as we are, and we disconnected from the inner wisdom, from the unity of the three brains, what we have in our body, and not just the brain, like in our head, but it's as well brain around our heart and brain in our intestines. So this unity of those three brains is something that is very important to stay in contact with, with our instincts and with our intuition.
[00:07:48] Speaker A: Yeah. And to trust it also. I feel that this is. This is important to find your way back into your, as you say, like, core or your original setting. But also. So the original setting, let's call it this way, was when we were little children. And then we most of the time lose touch with it.
[00:08:10] Speaker B: So when we were born, we were born as the, like, the little seed in us, like was the original light. And we were like, clear and tabula rasa. And there was no coping mechanism, there was no adaptation yet, because it was not necessary.
[00:08:27] Speaker A: But then, okay, so if you can give an example, let's say for, you know, so that everybody understands what is an example of what can happen in like to the little child, that they get disconnected from their clear essence.
[00:08:45] Speaker B: So basically, when you come and you are not wanted baby, you are not expected baby, and you are in the womb and you start feeling the stress of the mother that she doesn't want you. And there is already, like part of you is the essence, the light which never disappears, like the sparkle which brought you here. But there is as well, like this part already from the fear and from the stress from the mother transmitting to you and you feel like you're not wanted already in the womb.
And there it might start already this kind of adaptation that, like accepting, okay, there is something wrong with me.
And this is something where we might start disconnecting already from this essence, from the light.
[00:09:43] Speaker A: Let's say that I was a wanted baby, I was told, but still in adulthood, I was disconnected. So why? Tell me why?
[00:09:57] Speaker B: For each of us, it's a little bit different story, obviously, because we have different roots and our families have different roots and our ancestors. But all of us are the children of parents after the war. And there was the strong survival mode. And it's more important than thriving, paying attention to our needs and emotional needs. And this is part of the children's development, like to fulfill the emotional needs, what they have to be seen and accepted as they are. And there was not capacity from most of parents like to see children that way. And they were taught different way to treat children. Like when they cry or, you know, like how it was about breastfeeding and sorry about picking up kids or not picking up kids when they cry from the bed.
Separation after the birth and really start even the preparation for birth, the important to be connected, emotionally connected, attuned to the baby. Most of the mothers, because of the system and as Gabo wrote the book, it's abnormal. What is normal is totally abnormal. It's totally disconnected from nature. So mothers who are expecting babies are like loaded with stress and working all the time, and they are not attuned to the baby anymore, and they are fearful of giving birth. And it's totally disconnected from nature.
Even the birth conditions recently it's getting much better and wonderful that we're following nature a little bit more now.
It was not like that, for example, for us, for our generation, when we were born, we were separated from our mothers most of the time, breastfed like every 3 hours, you know, not when.
[00:12:02] Speaker A: You ask for it, not when we need it, but when it's suitable for others. So this is something that then authority.
[00:12:11] Speaker B: It'S not suitable for others. I feel like it was really the authority of the doctors, like they say, like, this is the right way. And you, you know how communists were in Czech Republic, for example? We have to follow the authority, and this is the traumatization. And we are flowing blindly like somebody order and not our wisdom, inner wisdom. And this is the disconnection. So when people were disconnected and our parents were disconnected, they couldn't follow the intuition and the inner wisdom, what they have. So they followed some rules and we were not able to be listened, to be seen as we are, as what we need, like. And it starts with the breastfeeding, it starts with the sleep, with the connection to be close to the heart of the mother, to be held, to be attuned, because the child essence. And as you are, you can mirror yourself and your light can be just reflected somewhere. But if you don't have any clear mirror, you cannot reflect anywhere and you cannot see yourself clearly. And if you look into the broken mirror, you see parts of you, but you don't see the clear essence of.
[00:13:30] Speaker A: You, you don't see the real you.
If we then disconnect in the early childhood from our needs, it's in order to be accepted, right? That we kind of like mute parts of ourselves in order to fulfill wants and desires of our parents. Say, don't cry, be quiet. So you suppress your emotions and you stop crying. And then you take this into the adulthood with you.
[00:14:02] Speaker B: Basically, Gabor made it very clearly and nicely, like, into the world, like what psychologists before him were talking about, like. And he made the concept of attachment versus authenticity very clear. So you have to choose, because you have those two, like, irreducible needs, like, you know, attached, like all mammals need to be attached to be able to grow up. So we need somebody. We need the close person to grow up with, and this is our need. But as well, there is the other need to be authentic and to be as we are and to be seen as we are and to express our authenticity. But if those two needs in childhood get in conflict, which will happen, obviously, it's clear when we need to survive, which one has to go away.
It's the authenticity which we have to suppress. And those emotions and parts of us are still living in us, and they're making the noise for our life.
[00:15:16] Speaker A: Yes. Okay. I know that a way to deal with it is, as you taught me or showed me, is to kind of try to get in touch with those parts that were a little bit suppressed along the way. And there are many of them. Well, depending on the person, of course. But what I loved about the approach that you teach is that you say, because people then tend to, ah, this stupid part is making me do this or making me do that or making me cry. But your approach is like, get in touch with the part and be thankful, thank that part, that it protected you or that took care of you in the way that was needed at the time. And as you always say, these parts are there. Were there for a reason or were suppressed for a reason, to protect us is always what you say, is that right?
[00:16:15] Speaker B: Kind of. Kind of. Like, basically, if I put it into the words of Gabor matte, like, the compassionate inquiry approach, it's about, like, all. When the authenticity in childhood had to go, we're reconnecting through trauma, which all of us are traumatized. Each of us had to suppress ourselves in some way and to become a little bit inauthentic. And we learned certain coping mechanisms and adaptations in childhood how to survive. And those, like, coping mechanisms and adaptations became our, let's say, coat, like, which we put on in the venture of the childhood to be warm and to be safe. But the same coat is staying with us unconsciously, even when it's very hot right now, for example. And we don't recognize this coat that we still have it on, this venture coat of. And we're, like, sweating, and we're like, oh, my gosh, it's killing me. And we don't know that. It's this cold, which we developed to survive in childhood, and, yeah, we don't know. And now we can kind of compassionately getting. No, what is it? What is it? Like, this mosaic of this. The patchwork of this coat made of which parts are creating it and what are they protecting, and what the child that time really needed. What kind of attuned parent was missing there? And how can I be the attuned parent? And basically now we want our adult self, like our wisdom self, to be the idle parent for the child, like what we needed as a children to become for those hidden exile parts to come there and save them, bring them up from the past to the presence, to the safety, like to the safe place, let's say, and give them what they needed, see the protection as the companion, as somebody who was like serving us. But right now it's maybe time to rest a bit and you know, we can talk to those parts and be thankful, as you said, but at the same time to build trust and the capacity of ourselves now to be there for ourselves, for our emotions, for our.
[00:18:55] Speaker A: Processes, what you say. And I find it very smart to inform the code or these parts that are trying to protect us, that we are no longer children and we can take responsibility and we have the capacity and freedom now to care for ourselves actually and to go out into the world and not to be hidden there under the rock and code and everything like that.
[00:19:27] Speaker B: Yeah, but sometimes we need to create the separation. They don't even know that there is some self, adult self, and it's like, oh, okay, maybe. And we have to develop that relationship, like, you know, not show up once and, you know, okay, so I give you this care, like they need to build the trust in any relationship.
[00:19:49] Speaker A: The first time I met you, it was in a training for anger in parenthood.
I attended that course because I was angry in parenthood. And so I was starting the journey to get rid of it. And in the end I concluded for myself and many times after that, that in fact, all the emotions, all the troubles that bother me or bother others, it always boils down to the childhood, this attachment.
[00:20:28] Speaker B: And the children are the best teachers because they bring exactly what we needed. So before we react to our children, it's bringing us back to ourselves and it's bringing us to the point where we need the nourishment exactly like this.
[00:20:45] Speaker A: And the relationships we have with our caregivers or not caregivers in some cases. Do we then transport this relationship into.
[00:20:57] Speaker B: Other relationships always, like basically the attachment style, like what we set up is the pattern in childhood, what we know we're bringing up after, like unconsciously to all of relationships, what we create in our life, like friendships, love relationships, and obviously like, to the closest relationships with children and our spouses, like, it's always coming there, the pain, what we had so often, like clients are coming to me and, you know, like, my partner is doing to me exactly what my mother was doing to me.
Yeah, so it's happening. Yeah. And because we have some styles of attaching, like some idle, idle attachment is the secure attachment.
[00:21:51] Speaker A: This is like, what does it mean in practice? I want my children to have a secure attachment with me and in the future with their wives, happy wives.
What should I do and what I shouldn't do? Tell me.
[00:22:05] Speaker B: I would say that the first thing is, like, to work on yourself, like, to have secure attachment back to your place, like yourself, with your parts, to be securely attached and attuned, your own emotions. That's the basic, like, after we can offer the secure attachment to our children when we know our parts, when we are curious, because it's never done this work, you know, like, it's not like, okay, so 20 years I'm psychologist, and I'm doing work with parts, and I have everything perfect with my children, and I'm just the perfect mother, you know? And, no, it's not working like this. It's basically, if I'm staying curious and this is the state of being, I would say, like, oh, okay, what is this?
You know, like, which part is activated right now? And this is more about the curiosity and not being the part, but being curious. Which part is activated, which part of me is here instead of me instead of the monika, like, acting right now, what is turned on? And this is it. Like, secure attachment means that we are attuned. We are attuned to ourselves. We are attuned to kids, like, our emotional brain instinct, our, like, all three brains.
And it's not going through just the rational head, you know, like, yeah, I'm giving you everything, you know, like, all this education, the time I'm spending with you, because I have homeschoolers who can say, like, you know, all the time I'm with them. But physical time doesn't mean much. Like, if we are on the computers or phones and they don't have the eye contact, this is the most important to be emotionally there. And, for example, when my dad passed away two years ago, like, there was not easy time for me, and it's not easy time for me. And I felt like, how I'm not emotionally available for my children. Like, there was a lot of things, and I would say it's happening in general, like, in life, this grief and loss, it's happening in our life in cycles, because this is what the loss of authenticity is. Like. There is the loss of the relationship. There is the loss of safety. So whenever we shout at our children and whenever they are not feeling safe, this is already the loss. And there is part of the authenticity when the fear is coming from the caring person, like, when I'm fearful of the same person who is taking care of me, this is it. There is the gap. And if we don't make it better, like, you know, hey, I'm sorry. Like, I got, like, this authentic as well, and we have to close, you know, like, the conflict and talk about it, but if we make it, like, you know, let's go and we never talk back about that. That's the thing. Like, obviously, we're not perfect.
[00:25:14] Speaker A: I feel our childhood maybe was a bit similar because it was about the same time and at the same place. And I feel. I've been thinking a lot about, like, if my parents would be able to say sorry for some stuff, you know, not like now. I mean, whatever. I have you to take care of me.
But more then, you know, this is what I try to do with my kids. If I really. It was too much and I shout or, you know, whatever, I'm not nice to them, then I say, I'm sorry. And I think that this, like, repairing a little bit the relationship or trying to explain. So, yeah, it was, you know, you were all talking at the same time at me, and I just. It was too much. So I'm sorry I exploded that. I think if my parents did it for me when I was a child, it would be. It would make a lot of difference. This is how my inner child, all my inner children feel this way. So that's what I find important. And what other. Like, what? So you said the secure attachment is the ideal. And then there are also other ones which are not ideal. So how do they work?
[00:26:29] Speaker B: The unsecure is, like, the avoidant that we're emotionally avoiding, not available for the child. You know, like, there is nobody to be attuned. So after, in adulthood, like, it's somebody in the partnership who is not there, basically not offering emotional connection.
And that's what do you know from childhood as well. Like, from this kind of avoidant, unsecure attachment, another is disorganized. It's called, like, sugar and, like, heating. You know, like, inconsistent. Inconsistent, yeah, super nice. Like, usually narcissistic features are like this, you know, like, super harsh. And they don't remember after, like, this anger, rage. And they're, like, asking you if you want pancakes. Right? After that, they shout at you, you know, so it's like this disorganized attachment. And after there is this anxious, ambivalent, insecure resistance. Usually the anxious one, who is, like, saying yes to everything to be accepted is connecting people. Pleaser is connected with the avoidant one, you know? So this is very often in couples, you know, one is the avoidant emotionally avoiding. Like, I don't want to be involved because it's dangerous to be emotionally connected and trust. I don't know how it is. And the second one is the anxious one who is like, oh, I do anything for you, like, just to be accepted. And that's very often this pattern. Yeah.
[00:28:16] Speaker A: This is then how it shows up in the relationships. And then if the anxious one would say, okay, I've had enough, I'm finishing this. Then the distant one would show the interest for a little bit. Right.
[00:28:30] Speaker B: It's very often this way, basically, without getting consciously know what happened to us, like, how it was in our childhood, what do we need it as a children? The curiosity, I would say, is the cure for everything. Because when you are curious about your parts, what is, like, awaken in the relationship with your partner, with your children, and you go and mindfully pay attention to your body and start, like, working on these sensations through yoga, movement, dance, getting, know your nervous system, how you react when this reactions are. When these emotions are awakened, what is happening. And. Okay, so this part is activated. What this part is protecting and what happened and what needs my attention and, you know, the work with inner child after. So I would say it's always awakened in close relationships, but it's always possible to be mindful and curious and go to the body and go back to it and. Okay, let's see what we have here. Yeah.
[00:29:40] Speaker A: What I love about what you're saying is, like, when I first heard you saying this, which was, I don't know.
[00:29:46] Speaker B: I don't know, 2020, I think.
[00:29:49] Speaker A: Even before. No, I think it was even before. COVID Yes. So it could have been 2020.
I had no clue what you are talking about. If you said, you know, when you said, where is it in the body? Said, what? What is she talking about? And what, you know, you had your ways, and I'm so forever grateful, because now, really, when you say, where is it in the body? I know, you know, and that's like, that's, you know, just. It's just for those who are like me in 2020 and don't know what Monica is talking about, it's like. It's a lot of. Yeah. Meditation or, like, the body scan. This is, I remember was very, uh, wow. Just lie down and feel your. Your feet one day after another. And then now when I'm angry, I know exactly where it is. So it's possible, even if you don't know what Monika is talking about, you can learn and it's absolutely worth it. It's really great.
[00:30:46] Speaker B: But all of us are disconnected and each of us in different scales. So sometimes it takes longer, sometimes it's difficult, like to start trusting, you know, because there is the protection from body. It was place of war, body was danger. So to.
[00:31:09] Speaker A: I think that super slow. I would say that most people would probably get connected more quickly than me. It doesn't have to take four years. It depends. You have more experience than me. And I. I just don't want that people give up because it took me four years, you know?
But no, it was gradual. So, like, after two, three months, I already knew more than at the beginning. Now I'm much more in touch with myself. But I was wondering about the, you know, the relationship therapist client.
How does this work with all the, you know, is it like that you are a therapist? And then when a client comes to you on individual therapy, is it like you have no attachment issues anymore, ever and you are like the clean slate for the client? Does it work like this?
[00:32:02] Speaker B: I wish.
But I am always saying, like, if we are just a clear mirror, like we don't need physical body. So all of us have part. And it's not like each client is waking different parts of us and each of the client is bringing different issues back to me in different layers. And obviously important for me is to have a space to connect and to be idle, acting from the self that I can mirror the essence. So being there from the essence, but it doesn't mean that the parts are not coming to the session. And the thing is to keep the state of mind of what I was talking about, to be curious what is awakening inside of me and what is present. And after each session, to recapitulate which parts were present from myself with this client and to give them the validation and give them the acceptance, like, wish them well. Re traumatizing is like to say, like, I don't feel this and I'm doing, you know, this is the trauma, like that we don't feel and we free to feel is the opposite of trauma. So that's the constant work in our life and in therapy. And the client is coming to create the idol attachment they were missing in childhood.
So the therapist idly should be the one who is attuned, who is there to be curious what is awakened in him and what is happening. And to see clearly the client without his agenda. So to be careful to not have the agenda and to be aware what is happening and act from the self as we are teaching clients, as it's idle with our children, as it's idle with our partners, like, to be aware.
[00:34:14] Speaker A: It's not easy, I imagine, but I think it's very good to have a therapist who is aware of all these.
[00:34:21] Speaker B: Risks and to have therapist who is aware of body, like, what is happening always, you know, not in the head with not coming. Like, I have solution for everything, but being connected, basically, body remembers everything, like, because our pre verbal memories and all from prenatal, like, is saved in our nervous system and it's wired in us, like in our tissues. And that's why I'm doing the therapeutic yoga, trauma conscious yoga. And I feel like this is the way to work. I'm connecting the parts work, and I love it. With somatic work, like with dance and.
[00:35:06] Speaker A: Movement, all is connected.
[00:35:09] Speaker B: And you never run from yourself.
[00:35:11] Speaker A: Yeah, that's for sure. That's for sure.
Okay. Is there anything else you would like to say as a message to the listeners from a therapist or from you as a person from one of your parts? From all your parts, maybe?
[00:35:29] Speaker B: Like, to.
When you're looking for therapists, like, to keep your intuition open and to be like, really that you find human at the first place who is like, you know, it doesn't have to be the first person who suits you. And it's normal to say, like, okay, we try, but there is not the mutual connection. And it's okay to say no and to learn during the life saying no. And to accept, like, our inner voice and the wisdom of the trauma is the thing where we're going.
[00:36:06] Speaker A: The wisdom of the traumas sounds a bit like Gabor mate.
Surprisingly.
[00:36:15] Speaker B: Surprisingly. But Gabor put everything together because I was studying before with Daniel Siegel and all this part work, and he put everything together for me, like, what I felt like. So, you know, that I was teaching the unconscious parenting courses and all these things, and it felt like all this mindfulness approach and buddhism and somatic work, somatic psychology, polyvagal nervous system theory and all this just got all together with his approach. So, yes, I'm grateful for this.
[00:36:54] Speaker A: Another message is Reid Gabor mate. He has a lot to say, that's for sure. Yeah, and very interesting. And he has lots of also experience. Like, his childhood was also very moving, so definitely.
[00:37:08] Speaker B: And he knows how to present it to the world. I believe that it's time for him like that. He changed the paradigm of trauma a lot. He helped to change the paradigma. The trauma is not what happened to us, but trauma is what happened inside of us and how it's wired and.
[00:37:26] Speaker A: What didn't happen also, right?
[00:37:28] Speaker B: And what didn't happen, what we needed and did not what there. It's simplified from him, but it's something who is very compassionate.
He is like this person, very open and authentic. And I believe it's the language like which most of people I can understand. And very nicely put.
[00:37:52] Speaker A: On that note, thank you very much, Monika, for your time and for your trouble. Lovely to talk to you. Thank you.
[00:37:59] Speaker B: Thank you for inviting me and talking to me.
[00:38:02] Speaker A: My pleasure. Bye bye.
So that went well. Thanks for joining us today in interview with you. I hope you enjoyed the time as much as we did and that it brought something positive to your day and to your life. Dont forget to get in touch if you want to be my next guest or if you have anything else you want to share with me. The contact details are in the description of the episode. There is a link to a Facebook post where you can share your thoughts and all the contacts. Do not hesitate to follow the interview with your Facebook page or me on Instagram.
Remember, both Jaska and Joost are spelled with J's, the european quirks, right?
Anyway, go ahead and follow my social media so that you do not miss anything exciting. I look forward to hearing from you and to possibly having the next interview with you.
Česká verze (přeloženo automaticky pomocí umělé inteligence):
[00:00:07] Mluvčí A: Zdravím vás, milí lidé. Děkujeme, že jste se dnes naladili. Jsem Jaska Jost a dnes vás budu provázet rozhovorem. Tedy ne přímo s vámi, ale s Monikou Guillemin Weiglovou.
Monika je psychoterapeutka certifikovaná v metodě soucitného zkoumání od Gabora Matého a praktikuje holistický přístup k léčení traumatu. Přichází mluvit o vztazích z odborného hlediska a vysvětluje, jak je důležité propojení těla, ducha a mysli a jak toho alespoň občas dosáhnout. Také o tom, co vám udělali vaši rodiče a jak to není jejich vina a mnoho dalšího. Tak pojďme na to.
Ahoj a vítejte u mého podcastu. Dnes mám velmi vzácného hosta. Jmenuje se Monika Guillemin Weiglová. Znám ji už docela dlouho. Je tak trochu mou učitelkou a trávíme spolu hodně času v ženských kruzích a dalších aktivitách. K tomu se ještě vrátíme. Monika je terapeutka, takže dnes budeme mít názor a pohled specialistky na vztahy. Takže vítejte, Moniko. Moc děkuji, že jste přišla.
[00:01:46] Mluvčí B: Dobrý den a děkuji za přivítání a pozvání.
[00:01:55] Mluvčí A: Ráda bych vás trochu představila, protože mě fascinuje vaše profesionální cesta, protože jste původně začala jako jungovská terapeutka, že?
[00:02:09] Mluvčí B: Začala jsem jako psycholožka, studovala jsem psychologii na univerzitě. A poté jsem absolvovala pět let imaginativní psychoterapie katathym, což je založeno na jungovské psychologii.
[00:02:21] Mluvčí A: Ale vím, že se stále vzděláváte, rostete, rozšiřujete své znalosti. Také mě fascinuje, že neprovádíte jen tradiční psychoterapii, protože vím, že se věnujete józe. Opravdu se mi líbí, jak spojujete různé věci. A pro mě jako klienta je skvělé, že to není jen o tom, že jsem přečetla knihu o čakrách, takže vím všechno. Vím, že jste vzdělaná, jste opravdu ověřená terapeutka, ale zároveň také zahrnujete čakry a podobné věci. A vím, že jste velkým fanouškem a následovníkem a také certifikovaná v přístupu Gabora Matého.
[00:03:12] Mluvčí B: Ano, jsem.
[00:03:13] Mluvčí A: Můžete nám o tom něco říct? O tomto přístupu? Jak se liší od toho, co jste studovala na univerzitě a jak se liší od standardní terapie?
[00:03:34] Mluvčí B: No, přemýšlím, co je zajímavé pro vaše publikum a co je důležité říct, ale zahrnuji kundalini jógu. Takže když zmiňujete čakry, pochází to z kundalini jógy, což je něco, co je mi blízké, co je blízké mému duchovnímu růstu, řekněme. Cítím potřebu zahrnout tělo, mysl a ducha, je to jednota, jak rosteme a jak jsme se narodili. Zahrnuji tedy všechny tyto aspekty, fyziologii, polyvagální teorii, teorii nervového systému a jógu, která podle mě zahrnuje všechny tyto aspekty a vede nás k pravdě. Cítím, že je to propojené. A vždy jsem cítila volání k pravdě, jak věřím, že všichni hledáme pravé já a naši podstatu.
Začalo to s psychologií, pokračovalo s psychoterapií, arteterapií a imaginacemi. A také jsem trochu studovala astrologii ve spojení s psychoterapií během mých studií psychologie.
Později se to rozvíjelo prostřednictvím expresivního umění, jako je pohybová a taneční terapie. Věnovala jsem se různým tancům a byla jsem vedena následovat tělo, protože věřím, že tělo přináší pravdu. Tělo je nevědomí manifestované v našem životě. A mnoho psychoterapeutů a my jako psychologové se zaměřujeme na hlavu a pracujeme s myslí a sledujeme koncepty a vzorce.
Cítím, že co je klíčové, je vrátit se ke kořenům, vrátit se k našemu tělu.
[00:05:47] Mluvčí A: Je pravda, že vlastně retrospektivně, myslím, že jste byla první osoba, která mi vlastně vnukla myšlenku, že bych se měla spojit se svým tělem, protože, víte, myslím, že nejlepší je, že mnoho lidí, a možná bychom mohli říct všichni, alespoň v západní společnosti, jsou úplně odpojeni od svých těl, že se odpojujeme. A je to škoda. A díky vám se nyní mohu lépe spojit se svým tělem a pracovat na tom. A to je také velká část přístupu Gabora Matého, že?
[00:06:32] Mluvčí B: Protože odpojení je přežití, jak jsme přežili v našem dětství. A odpojení od našeho těla bylo pro nás důležité, protože prostřednictvím našich adaptací a zvládacích mechanismů jsme přežili odpojení od našeho původu, jako od osoby, která nebyla dostupná být plně s námi, plně naladěna na naše emoce a následovala naše tělesné vjemy, naši vnitřní moudrost. A proto jsme se museli odpojit od ní, protože nám někdo začal říkat, co bychom měli dělat, jak bychom měli být, a cítili jsme se, že nejsme přijatelní takoví, jací jsme, a odpojili jsme se od vnitřní moudrosti, od jednoty tří mozků, které máme v našem těle, a nejen mozek v hlavě, ale také mozek kolem srdce a mozek ve střevech. Takže tato jednota těchto tří mozků je něco, co je velmi důležité zůstat v kontaktu s našimi instinkty a naší intuicí.
[00:07:48] Mluvčí A: Ano. A také důvěřovat tomu. Myslím, že je důležité najít cestu zpět k našemu jádru nebo původnímu nastavení. Ale také. Takže původní nastavení, nazvěme to tak, bylo, když jsme byli malými dětmi. A pak většinou ztratíme kontakt s tím.
[00:08:10] Mluvčí B: Když jsme se narodili, narodili jsme se jako malý semínko v nás, jako bylo původní světlo. A byli jsme čistí a tabula rasa. Nebyl žádný zvládací mechanismus, nebyla žádná adaptace, protože to nebylo nutné.
[00:08:27] Mluvčí A: Ale pak, pokud můžete uvést příklad, řekněme, aby všichni rozuměli, co se může stát malému dítěti, že se odpojí od své čisté podstaty.
[00:08:45] Mluvčí B: V podstatě, když přijdete a nejste chtěné dítě, nejste očekávané dítě, a jste v lůně a začnete cítit stres matky, že vás nechce. A již tam je část vás, podstata, světlo, které nikdy nezmizí, jiskra, která vás přivedla sem. Ale je tu také tato část již od strachu a stresu matky, který se k vám přenáší a cítíte, že nejste chtěni už v lůně.
A tam může začít již tento druh adaptace, že přijímáte, že je s vámi něco špatně.
A to je něco, kde se můžeme začít odpojovat již od této podstaty, od světla.
[00:09:43] Mluvčí A: Řekněme, že jsem byla chtěné dítě, jak mi bylo řečeno, ale stále jsem se v dospělosti odpojila. Proč? Řekněte mi proč?
[00:09:57] Speaker B: Pro každého z nás je to trochu jiný příběh, samozřejmě, protože máme různé kořeny a naše rodiny mají různé kořeny a naši předci. Ale všichni jsme děti rodičů po válce. A byl tu silný režim přežití. Bylo důležitější přežít než se starat o naše potřeby a emocionální potřeby. A to je součást vývoje dětí, jako naplnit emocionální potřeby, co mají, být viděni a přijati takoví, jací jsou. A většina rodičů neměla kapacitu vidět děti tímto způsobem. A byli učeni jinak, jak zacházet s dětmi. Jako když pláčou nebo, víte, jak to bylo s kojením a omlouvám se, jak to bylo o zvedání dětí nebo nezvedání dětí, když pláčou z postýlky.
Oddělení po narození a skutečně začít už s přípravou na narození, důležitost být emocionálně propojený, naladěný na dítě. Většina matek, kvůli systému a jak Gabo napsal knihu, je to abnormální. Co je normální, je zcela nenormální. Je to zcela odpojené od přírody. Takže matky, které očekávají děti, jsou naložené stresem a pracují pořád, a už nejsou naladěné na dítě a bojí se porodu. A je to zcela odpojené od přírody.
I podmínky pro porod se nedávno zlepšily a je skvělé, že se více řídíme přírodou.
Ale nebylo to tak, například, pro nás, pro naši generaci, když jsme se narodili, byli jsme odděleni od našich matek většinu času, kojeni každé 3 hodiny, víte, ne když jsme potřebovali, ale když to bylo vhodné pro ostatní.
[00:12:02] Speaker A: Ne když to potřebujeme, ale když je to vhodné pro ostatní. Takže to je něco, co pak autorita.
[00:12:11] Speaker B: Není vhodné pro ostatní. Mám pocit, že to byla opravdu autorita lékařů, jako že říkají, že toto je správný způsob. A víte, jak to bylo s komunisty v České republice, například? Musíme následovat autoritu a to je traumatizace. A slepě následujeme něčí příkaz, ne naši vlastní moudrost, vnitřní moudrost. A to je ta odpojenost. Takže když byli lidé odpojeni a naši rodiče byli odpojeni, nemohli následovat intuici a vnitřní moudrost, co měli. Takže následovali nějaká pravidla a nebyli jsme schopni být posloucháni, viděni takoví, jací jsme, co potřebujeme, jako. A začíná to kojením, začíná to spánkem, s propojením být blízko srdce matky, být držen, být naladěn, protože dítě má podstatu. A jak jste, můžete se zrcadlit a vaše světlo může být někde jen odraženo. Ale pokud nemáte žádné čisté zrcadlo, nemůžete se nikde odrazit a nemůžete vidět sebe jasně. A pokud se podíváte do rozbitého zrcadla, vidíte části sebe, ale nevidíte jasnou podstatu.
[00:13:30] Speaker A: Nevidíte skutečné já.
Pokud se pak odpojíme v raném dětství od našich potřeb, je to proto, abychom byli přijati, že? Takže jakoby utlumíme části sebe, abychom splnili přání a touhy našich rodičů. Řeknou, neplač, buď ticho. Takže potlačíte své emoce a přestanete plakat. A pak to přenesete do dospělosti s sebou.
[00:14:02] Speaker B: V podstatě, Gabor to velmi jasně a pěkně vyjádřil, jako do světa, jako o čem psychologové před ním mluvili, jako. A udělal koncept připojení versus autenticity velmi jasným. Takže si musíte vybrat, protože máte tyto dvě, jako, neodstranitelné potřeby, jako, víte, být připojeni, jako všechna savci potřebují být připojeni, aby mohli vyrůst. Takže potřebujeme někoho. Potřebujeme blízkou osobu, s kterou vyrůstáme, a to je naše potřeba. Ale stejně tak je tu další potřeba být autentický a být takoví, jací jsme, a být viděni takoví, jací jsme, a vyjádřit svou autenticitu. Ale pokud tyto dvě potřeby v dětství jsou v konfliktu, což se stane, je jasné, když potřebujeme přežít, která musí jít pryč.
Je to autenticita, kterou musíme potlačit. A tyto emoce a části nás stále žijí v nás a vytvářejí hluk v našem životě.
[00:15:16] Speaker A: Ano. Dobře. Vím, že způsob, jak se s tím vypořádat, je, jak jste mě naučila nebo ukázala, snažit se dostat do kontaktu s těmi částmi, které byly po cestě trochu potlačeny. A je jich mnoho. No, záleží na osobě, samozřejmě. Ale co jsem milovala na přístupu, který učíte, je, že říkáte, protože lidé pak mají tendenci říkat, ah, tahle hloupá část mě nutí dělat tohle nebo tamto nebo mě nutí plakat. Ale váš přístup je, dostat se do kontaktu s tou částí a být vděčný, poděkovat té části, že vás ochránila nebo že se o vás postarala způsobem, jaký byl v té době potřeba. A jak vždy říkáte, tyto části jsou tam. Byly tam z nějakého důvodu nebo byly potlačeny z nějakého důvodu, aby nás ochránily, je to vždy to, co říkáte, že?
[00:16:15] Speaker B: Tak nějak. Tak nějak. V podstatě, pokud to vyjádřím slovy Gabora Matého, jako soucitný přístup k dotazování, jde o to, jako, všechny. Když autenticita v dětství musela jít pryč, znovu se připojujeme prostřednictvím traumatu, které všichni jsme traumatizováni. Každý z nás musel v nějakém způsobu potlačit sebe a stát se trochu neautentickým. A naučili jsme se určité zvládací mechanismy a adaptace v dětství, jak přežít. A tyto zvládací mechanismy a adaptace se staly naším, řekněme, kabátem, který jsme si oblékli během dětství, aby nám bylo teplo a byli jsme v bezpečí. Ale ten samý kabát je s námi neuvědoměle i teď, když je například velmi horko. A neuvědomujeme si ten kabát, který stále máme na sobě, tento kabát z dětství. A potíme se, a říkáme si, oh, můj bože, zabíjí mě to. A nevíme, že je to ten kabát, který jsme si vyvinuli k přežití v dětství, a ano, nevíme. A teď můžeme soucitně zjistit, co to je? Z jakých částí je tento kabát vytvořen a co chrání, a co dítě v té době opravdu potřebovalo. Jaký druh naladěného rodiče tam chyběl? A jak mohu být naladěným rodičem? A v podstatě teď chceme, aby naše dospělé já, naše moudré já, bylo ideálním rodičem pro dítě, jako co jsme potřebovali jako děti, stát se těmi skrytými exilovými částmi, přijít tam a zachránit je, přivést je z minulosti do přítomnosti, do bezpečí, do bezpečného místa, řekněme, a dát jim to, co potřebovali, vidět ochranu jako společníka, jako někoho, kdo nám sloužil. Ale teď je možná čas si trochu odpočinout a víte, můžeme mluvit s těmi částmi a být vděční, jak jste říkali, ale zároveň budovat důvěru a kapacitu nyní být tady pro sebe, pro naše emoce, pro naše.
[00:18:55] Speaker A: Procesy, co říkáte. A přijde mi velmi chytré informovat kód nebo tyto části, které se nás snaží chránit, že už nejsme děti a můžeme převzít odpovědnost a nyní máme schopnost a svobodu se o sebe starat a vyjít do světa a nebýt schováni pod kamenem a kódem a vším podobným.
[00:19:27] Speaker B: Jo, ale někdy musíme vytvořit oddělení. Oni ani nevědí, že existuje nějaké já, dospělé já, a je to jako, oh, možná. A musíme rozvíjet ten vztah, víte, neobjevit se jednou a, víte, dobře, dávám vám tuto péči, jako by potřebovali budovat důvěru v jakémkoli vztahu.
[00:19:49] Speaker A: Poprvé, co jsem vás potkal, bylo na školení o hněvu v rodičovství.
Navštívil jsem ten kurz, protože jsem byl v rodičovství naštvaný. A tak jsem začal cestu, jak se toho zbavit. A nakonec jsem pro sebe dospěl k závěru a mnohokrát poté, že ve skutečnosti všechny emoce, všechny problémy, které mě trápí nebo trápí ostatní, vždy vycházejí z dětství, z této vazby.
[00:20:28] Speaker B: A děti jsou nejlepší učitelé, protože přinášejí přesně to, co jsme potřebovali. Takže než zareagujeme na naše děti, vrací nás to zpět k nám samotným a přivádí nás to do bodu, kde potřebujeme výživu přesně takto.
[00:20:45] Speaker A: A vztahy, které máme s našimi pečovateli nebo v některých případech nepečovateli. Přeneseme tento vztah do.
[00:20:57] Speaker B: Vždy do jiných vztahů, v podstatě jako styl vazby, jako to, co jsme nastavili jako vzor v dětství, co víme, že přenášíme nevědomě do všech vztahů, které vytváříme ve svém životě, jako přátelství, milostné vztahy, a samozřejmě jako, do nejbližších vztahů s dětmi a našimi partnery, jako vždy se to tam přenáší, bolest, kterou jsme měli, tak často, jako klienti ke mně přicházejí a, víte, jako, můj partner mi dělá přesně to, co mi dělala moje matka.
Jo, tak se to děje. Jo. A protože máme určité styly vazby, jako nějaký ideální, ideální styl vazby je bezpečná vazba.
[00:21:51] Speaker A: To je jako, co to znamená v praxi? Chci, aby moje děti měly bezpečnou vazbu se mnou a v budoucnu se svými manželkami, šťastnými manželkami.
Co bych měl dělat a co bych neměl dělat? Řekněte mi to.
[00:22:05] Speaker B: Řekla bych, že první věc je, jako, pracovat na sobě, jako, mít bezpečnou vazbu zpět ke svému já, jako k sobě samému, s vašimi částmi, být bezpečně připoután a naladěn na své vlastní emoce. To je základ, jako, po tom můžeme nabídnout bezpečnou vazbu našim dětem, když známe své části, když jsme zvědaví, protože tato práce nikdy není hotová, víte, jako, není to tak, že bych byla dvacet let psychologem a pracuji s částmi, a mám všechno perfektní s mými dětmi, a jsem jen dokonalá matka, víte? Ne, tak to nefunguje. Je to v podstatě, když zůstávám zvědavá a to je stav bytí, řekla bych, jako, oh, dobře, co to je?
Víte, jako, která část je teď aktivována? A je to více o zvědavosti a ne o tom být tou částí, ale být zvědavý. Která část je aktivována, která část mě je tady místo mě místo Moniky, jako, která jedná právě teď, co je zapnuto? A to je ono. Bezpečná vazba znamená, že jsme naladěni. Jsme naladěni na sebe. Jsme naladěni na děti, jako, náš emoční mozek, instinkt, náš, jako, všechny tři mozky.
A nejde to jen přes racionální hlavu, víte, jako, jo, dávám vám všechno, víte, jako, všechny tyto vzdělání, čas, který s vámi trávím, protože mám homeschoolery, kteří mohou říct, jako, víte, celý čas jsem s nimi. Ale fyzický čas moc neznamená. Jako, když jsme na počítačích nebo telefonech a nemají oční kontakt, to je nejdůležitější, být tam emocionálně. A například, když můj táta zemřel před dvěma lety, jako, nebylo pro mě snadné období, a není to snadné období pro mě. A cítila jsem se, jak nejsem emocionálně dostupná pro své děti. Bylo mnoho věcí, a řekla bych, že to se děje obecně, jako, v životě, tento smutek a ztráta, se děje v našich životech v cyklech, protože to je to, co je ztráta autentičnosti. Jako. Je tu ztráta vztahu. Je tu ztráta bezpečí. Takže kdykoli křičíme na naše děti a kdykoli se necítí bezpečně, to je už ztráta. A je tu část autentičnosti, když strach přichází od pečující osoby, jako, když se bojím stejné osoby, která se o mě stará, to je ono. Je tam propast. A pokud to nezlepšíme, jako, víte, hej, je mi líto. Jako, jsem byla také autentická a musíme uzavřít, víte, jako, konflikt a mluvit o tom, ale pokud to uděláme, jako, víte, pojďme dál a nikdy o tom znovu nemluvíme. To je ta věc. Jako, samozřejmě, nejsme dokonalí.
[00:25:14] Speaker A: Mám pocit, že naše dětství mohlo být trochu podobné, protože to bylo zhruba ve stejnou dobu a na stejném místě. A cítím. Hodně jsem přemýšlela o tom, jako, kdyby moji rodiče byli schopni říct promiň za nějaké věci, víte, ne jako teď. Teď mám vás, abyste se o mě postarala :).
Ale spíše tehdy, víte, tohle se snažím dělat s mými dětmi. Pokud jsem křičela jsem nebo, víte, cokoli, nebyla jsem k nim milá, pak řeknu, je mi líto. A myslím, že tohle, jako, trochu opravuje vztah nebo se snaží vysvětlit. Takže, jo, bylo to, víte, všichni jste na mě mluvili zároveň, a já prostě. Bylo to příliš. Takže se omlouvám, že jsem vybuchla. Myslím, že kdyby to moji rodiče udělali pro mě, když jsem byla dítě, bylo by to. Udělalo by to velký rozdíl. Tak to cítí můj vnitřní dítě, všechny mé vnitřní děti to tak cítí. Takže to považuji za důležité. A co dalšího. Jako, co? Takže jste říkala, že bezpečná vazba je ideální. A pak jsou tu i jiné, které nejsou ideální. Jak fungují?
[00:26:29] Speaker B: Nejisté attachmenty jsou jako vyhýbavé, kdy se emocionálně vyhýbáme, nejsme dostupní pro dítě. Víš, jako že nikdo není naladěný. Takže v dospělosti je to někdo v partnerství, kdo tam v podstatě není, neposkytuje emocionální spojení.
A to je to, co znáš i z dětství. Jako z tohoto druhu vyhýbavého, nejistého attachmentu, další je dezorganizovaný. Říká se tomu jako cukr a jako vaření. Víš, jako nesouvislé. Nesouvislé, ano, super milé. Obvykle mají narcistické rysy jako toto, víš, jako super tvrdé. A nepamatují si po tom, jako tento hněv, vztek. A pak se tě ptají, jestli chceš palačinky. Správně? Po tom, co na tebe křičí, víš, takže je to jako tento dezorganizovaný attachment. A pak je tu úzkostné, ambivalentní, nejisté odporování. Obvykle úzkostná osoba, která říká ano všemu, aby byla přijata, se spojuje s lidmi. Potěšitel se spojuje s vyhýbavou osobou, víš? Takže to je velmi často v párech, víš, jeden je vyhýbavý emocionálně se vyhýbající. Jako, nechci být zapojený, protože je nebezpečné být emocionálně spojený a důvěřovat. Nevím, jak to je. A druhý je úzkostný, který je jako, oh, udělám cokoliv pro tebe, jen abych byl přijat. A to je velmi často tento vzorec. Ano.
[00:28:16] Speaker A: Takže to se pak projevuje ve vztazích. A pokud by úzkostná osoba řekla, že má dost a končí s tím, pak by vzdálená osoba mohla ukázat zájem na chvíli. Správně.
[00:28:30] Speaker B: Je to velmi často tímto způsobem, v podstatě, bez toho, abychom si vědomě uvědomovali, co se nám stalo, jaké to bylo v našem dětství, co jsme jako děti potřebovali? Zvědavost, bych řekla, je lék na všechno. Protože když jsi zvědavý na své části, co se, jako, probouzí ve vztahu s tvým partnerem, s tvými dětmi, a jdeš a vědomě věnuješ pozornost svému tělu a začínáš pracovat na těchto pocitech skrze jógu, pohyb, tanec, poznáváš svůj nervový systém, jak reaguješ, když se tyto reakce objevují. Když jsou tyto emoce probuzené, co se děje. A. Takže tato část je aktivována. Co tato část chrání a co se stalo a co potřebuje moji pozornost a, víš, práce s vnitřním dítětem potom. Takže bych řekla, že je vždy probuzena v blízkých vztazích, ale vždy je možné být vědomý a zvědavý a jít k tělu a vrátit se k tomu a. Tak jo, podívejme se, co máme tady. Ano.
[00:29:40] Speaker A: Co se mi na tom, co říkáte, líbí je, že když jsem vás poprvé slyšel říkat to, co říkáte, což bylo, nevím.
[00:29:46] Speaker B: Nevím, 2020, myslím.
[00:29:49] Speaker A: Dokonce i předtím. Ne, myslím, že to bylo i předtím. COVID Ano. Takže to mohlo být 2020.
Neměl jsem tušení, o čem mluvíte. Když jste řekli, víte, když jste se ptali, kde to je v těle? Řekl jsem, co? O čem mluví? A co, víte, měli jste své způsoby a jsem navždy vděčný, protože nyní, opravdu, když říkáte, kde to je v těle? Vím, víte, a to je, víte, prostě. Je to jen pro ty, kteří jsou jako já v roce 2020 a neví, o čem Monika mluví, je to jako. Je to hodně. Ano. Meditace nebo jako skenování těla. To si pamatuji, bylo velmi, uh, wow. Jen si lehnout a cítit své. Vaše nohy jeden po druhém. A teď, když jsem naštvaný, vím přesně, kde to je. Takže je to možné, i když nevíte, o čem Monika mluví, můžete se to naučit a rozhodně to stojí za to. Je to opravdu skvělé.
[00:30:46] Speaker B: Ale všichni jsme odpojení a každý z nás v různých měřítkách. Takže někdy to trvá déle, někdy je těžké začít důvěřovat, víš, protože je tam ochrana z těla. Tělo bylo místem války, tělo bylo nebezpečné. Takže.
[00:31:09] Speaker A: Myslím, že je to super pomalé. Řekl bych, že většina lidí by se pravděpodobně mohla připojit rychleji než já. Není to nutně čtyři roky. Záleží na tom. Máte více zkušeností než já. A. Jen nechci, aby lidé vzdali, protože to trvalo čtyři roky, víte?
Ale ne, bylo to postupné. Takže, jako po dvou, třech měsících, jsem už věděl více než na začátku. Teď jsem mnohem více v kontaktu se sebou. Ale zajímalo mě, jak to funguje s terapeutem a klientem.
Jak to funguje se vším, víte, je to jako že jste terapeut? A když k vám přijde klient na individuální terapii, je to tak, že už nemáte žádné problémy s attachmentem, nikdy a jste jako čistý list pro klienta? Funguje to takhle?
[00:32:02] Speaker B: Kéž by.
Ale vždy říkám, že pokud jsme jen čisté zrcadlo, jako nepotřebujeme fyzické tělo. Takže všichni máme části. A není to tak, že každý klient probouzí různé části nás a každý klient přináší různé problémy zpět ke mně v různých vrstvách. A samozřejmě je důležité mít prostor se spojit a být idle, jednat ze sebe, abych mohl zrcadlit podstatu. Takže být tam z podstaty, ale neznamená to, že části nepřicházejí na sezení. A věc je udržet stav mysli, o čem jsem mluvila, být zvědavý, co se probouzí uvnitř mě a co je přítomné. A po každém sezení zrekapitulovat, které části byly přítomné z mé strany s tímto klientem a dát jim validaci a přijmout je, jako přát jim vše nejlepší. Re traumatizace je jako říct, že to necítím a dělám, víte, to je trauma, jako že necítíme a jsme svobodní cítit je opak trauma. Takže to je neustálá práce v našem životě a v terapii. A klient přichází vytvářet ideální attachment, který mu chyběl v dětství.
Takže terapeut by měl být ten, kdo je naladěný, kdo je tam, aby byl zvědavý na to, co se v něm probouzí a co se děje. A vidět klienta jasně bez jeho agendy. Takže být opatrný, nemít agendu a být si vědom toho, co se děje a jednat ze sebe, jak učíme klienty, jak je to ideální s našimi dětmi, jak je to ideální s našimi partnery, jako být vědomý.
[00:34:14] Speaker A: Není to snadné, představím si, ale myslím, že je velmi dobré mít terapeuta, který si je vědom všech těchto.
[00:34:21] Mluvčí B: Rizika a mít terapeuta, který je si vědom těla, jako, co se vždy děje, víte, ne v hlavě, která se neobjevuje. Jako, mám řešení na všechno, ale být propojený, v podstatě, tělo si pamatuje všechno, protože naše preverbální vzpomínky a vše od prenatálního období je uloženo v našem nervovém systému a je zapojené v nás, jako v našich tkáních. A proto dělám terapeutickou jógu, trauma vědomou jógu. A cítím, že to je způsob, jak pracovat. Propojuji práci s částmi a miluji to. S somatickou prací, jako s tancem a.
[00:35:06] Mluvčí A: Pohyb, všechno je propojené.
[00:35:09] Mluvčí B: A nikdy neutečeš od sebe.
[00:35:11] Mluvčí A: Ano, to je jisté. To je jisté.
Je něco dalšího, co byste chtěla říct jako zprávu posluchačům od terapeuta nebo od vás jako osoby, z jedné z vašich částí? Možná od všech vašich částí?
[00:35:29] Mluvčí B: Jako, k.
Když hledáte terapeuty, mějte otevřenou intuici a najděte si nejprve člověka, který je jako, víte, nemusí to být první osoba, která vám vyhovuje. A je normální říct, jako, že jsme zkusili, ale není tam vzájemné propojení. A je v pořádku říct ne a učit se v průběhu života říkat ne. A přijmout, jako, náš vnitřní hlas a moudrost traumatu je to, kam směřujeme.
[00:36:06] Mluvčí A: Moudrost traumatu zní trochu jako Gabor Maté.
Překvapivě.
[00:36:15] Mluvčí B: Překvapivě. Ale Gabor všechno spojil dohromady, protože jsem předtím studovala s Danielem Siegelem a všechny tyto práce s částmi, a on všechno spojil dohromady pro mě, jako, co jsem cítila. Takže víte, že jsem učila kurzy o nevědomém rodičovství a všechny tyto věci a cítila jsem, že všechny tyto přístupy k mindfulness, buddhismus a somatická práce, somatická psychologie, polyvagální teorie nervového systému a všechno to se spojilo s jeho přístupem. Takže ano, jsem za to vděčná.
[00:36:54] Mluvčí A: Další zpráva je číst Gabor Maté. Má toho hodně co říct, to je jisté. Ano, a je to velmi zajímavé. A má také spoustu zkušeností. Jeho dětství bylo také velmi emotivní, takže určitě.
[00:37:08] Mluvčí B: A ví, jak to prezentovat světu. Věřím, že je čas pro něj, že hodně změnil paradigmatu traumatu. Pomohl změnit paradigma. Trauma není to, co se nám stalo, ale trauma je to, co se stalo uvnitř nás a jak je to zapojené.
[00:37:26] Mluvčí A: Co se také nestalo, že?
[00:37:28] Mluvčí B: A co se nestalo, co jsme potřebovali a co tam nebylo. Je to zjednodušené od něj, ale je to něco, co je velmi soucitné.
Je to taková osoba, velmi otevřená a autentická. A věřím, že je to jazyk, který většina lidí může pochopit. A velmi hezky podané.
[00:37:52] Mluvčí A: Na tomto místě vám moc děkuji, Moniko, za váš čas a za vaši ochotu. Bylo skvělé s vámi mluvit. Děkuji.
[00:37:59] Mluvčí B: Děkuji za pozvání a za rozhovor.
[00:38:02] Mluvčí A: Rádo se stalo. Nashledanou.
Takže to šlo dobře. Děkuji, že jste se dnes připojili k "Interview with YOU". Doufám, že jste si čas užili stejně jako my a že to přineslo něco pozitivního do vašeho dne a do vašeho života. Nezapomeňte se ozvat, pokud chcete být mým dalším hostem nebo pokud máte něco jiného, co chcete se mnou sdílet. Kontaktní údaje jsou v popisu epizody. Je tam odkaz na příspěvek na Facebooku, kde můžete sdílet své myšlenky a všechny kontakty. Neváhejte sledovat rozhovor na své Facebookové stránce nebo mě na Instagramu.
Pamatujte, že Jaska a Jost se píší s J, evropské zvláštnosti, že?
Každopádně sledujte mé sociální sítě, abyste nic vzrušujícího nezmeškali. Těším se na vaši zpětnou vazbu a na příští rozhovor - třeba právě s vámi.
